Krvesmilstvo


Krvesmilstvo
Když jsem před časem seděl s kapitánem Kellerem, bývalým vyšetřovatelem, při černé kávě, přišla řeč i na starší zajímavé či něčím pozoruhodné případy z praxe. „Ano, na jednom z nejzajímavějších jsem pracoval asi dva roky před odchodem do důchodu. Dodnes však nemohu na ten případ zapomenout. Byl tak zvláštní od samého začátku... I když nemohu říci, že zcela ojedinělý, snad až na tu pointu...
Karel přišel domů něco po jedenácté hodině večer. Otevřel si a tiše vklouzl do chodby malého rodinného domku. Šel přímo do koupelny. Dnes se dost opozdil. V tělocvičně to bylo skutečně perné. Trenér juda byl neúprosný: jeden soupeř střídal druhého a ani dopady na žíněnky nebyly tak zcela bezbolestné. Zcela rád shodil ještě v šatně kimono a chystal se domů. "Máma bude jistě nervózní, kde jsem, Míšo," odvětil kamarádovi z gymnázia Michalu Dometrovi, který ho srdečně zval na oslavu svých narozenin. Byli oba v maturitním ročníku a osmnáctka - věk nekonečné svobody a rozletu oběma rozpalovala krev v žilách. Nakonec si Karel dal říct a ještě s jedním klukem zapadli společně do tichého baru, zvaného "U Nádraží". Tam sice většinou jen kecali a vzpomínali na studentské zážitky a první lásky, moc nepili, dali si jen po dvou frťanech myslivce a kávu. Holt chasa študácká má obyčejně hluboko do kapsy. Karel se podíval na zápěstí: "Mládeži, já se omlouvám, opravdu musím domů. Zítra je ta písemka z matiky a chci si ještě něco zopakovat." Ostatní dva poznamenali cosi o biflování a ještě zůstali, zatímco Karel to měl ještě přes tři ulice na konec Ludolfovy, kde na konci stál domek. Tam bydlel se svou mámou, již tři roky rozvedenou atraktivní osmatřicetiletou brunetou. Táta se ale zachoval před odjezdem do Kanady velkoryse: domek přenechal synovi, který v něm samozřejmě ponechal místo i matce. Dokonce Karlovi věnoval i vkladní knížku se sto padesáti tisíci. Pro začátek to nebylo špatné. Oficiálním důvodem rozchodu rodičů byly nevěry paní Moniky. Její manžel Karel byl přesvědčen, že její časté přesčasy souvisejí v zaměstnání s celkem jinými důvody - prý neodmítla intimní přání snad nikomu z kolegů. Protože Karel senior byl člověk schopný a polyglot na pohledání, našel si prý vynikající džob kdesi u Edmontonu při těžbě ropy. Rozvod proběhl bez problémů a scén, korektně. Právě o těchto věcech přemýšlel Karel pod sprchou, byla příjemná a dodávala mu nových sil. Obrácen zády ke dveřím ani neslyšel, jak se pomalu otevírají... Na nahých zádech pocítil teplou ruku. Otočil se a zůstal v němém šoku: máma stála za ním jen v průhledné noční minikošilce. "Pojď už ven, čekám na tebe," zazněl její hlas a Karel jen sledoval dmoucí se prsa. "Ale mámo, proboha..." víc už nestačil vyslovit. Ruka ho tahala ze sprchy. V posteli předvedla matka synovi celou škálu bouřlivého a bezohledného milování neukojené samice. Ráno si Karel myslel, že je to jenom sen, žel uvědomil si, že Monika leží vedle něj a hluboce spí...		Tento klasický incest zanechal na chlapci hrozné stopy. Ne že by byl nějakým panicem, zkušenosti za sebou již měl, právě chodil se Zdeňkou, vynikající dívkou ze třetího ročníku, ale milostné peklo, které zažil té noci s člověkem jemu nejbližším, ho dokonale zmátlo. Začínal mít výčitky svědomí a snažil se mámu přesvědčit, že to, co dělají, je proti rozumu a přírodě. Matka však na syna naléhala stále víc a Karel, třebaže si užíval, věděl, že páchá zločin. Přestal se zajímat i o Zdeňku, upadal ve škole. Jeho deprese a schizofrenie se stupňovaly. Stávala se z něj lidská troska přímo před očima chlípné matky... Neúnosný stav trval už přes tři měsíce. Jednoho únorového večera se Karel vracel z kina a vůbec se mu nechtělo domů. Věděl, co bude následovat. Do ulic se vkrádala hustá zimní mlha. Karel chvíli chodil po ulici a nazíral do výkladů. Myslel ale stále na jediné - na cosi nenormálního, do čeho se, jak se zdálo, namočil až po uši. Věděl velice dobře, že tohle není jeho budoucnost, marně to ovšem matce vysvětloval. Všechno se utápělo v nejtemnějších barvách. Najednou už neviděl východisko... Cítil, jak mu buší krev ve zmučené hlavě, která hrozí rozskočit se... Stál na okraji liduprázdného chodníku. Z mlhy blikala světla domů, začalo mírně mrholit. Déšť ho ochladil, Karel se náhle pocítil tak prázdný... "Ta zima letos za moc nestojí," pomyslel si, když zaslechl zvuk motoru těžkého náklaďáku. Jeho světla se vynořila z mlhy jako přízrak. Sledoval jeho trasu jako fascinovaný. Když byl vůz tři metry od něho, vkročil mu do jízdní dráhy. Při vyšetřování všech příčin se matka nervově zhroutila, sama se přiznala... *Milan Vagner*