Policisté v zahraničí jsou úspěšní, když se jim podaří zadržet kilo trhaviny. Česká policie zajišťuje na desetikila nebezpečných trhavin. „Byly i případy, kdy se nám podařilo zabavit 200 kg semtexu. Při akci v Průhonicích jsme ho zabavili pašerákům 180 kilo a pachatelé současně se semtexem přepravovali v zavazadlovém prostoru vozidla volně položené rozbušky," vzpomíná Dušan Čech. „Výbušnina české výroby - pověstný semtex (běžně ho má ve své výbavě IRA), má skutečnou hodnotu asi 125 Kč za kilogram. Máme signály, že na černém trhu se prodává od 500 až do 2000 marek," sčítá velitel. „Koncem února jsme nedaleko Uherského Hradiště dopadli u benzinového čerpadla pachatele, který se snažil prodat 36 kilo semtexu a 15 kusů rozbušek. Kontraband měl pohromadě a stačila jen malá neopatrnost, aby došlo ke katastrofě."
Policisté museli v té chvíli eliminovat i ono obrovské nebezpečí, které hrozilo nezúčastněným osobám.

Před dvěma roky v lednu objevili detektivové z odboru V2 ÚOOZ v jedné rekreační chatě ve východočeském kraji 15 tun výbušniny delaborované z protitankových granátů. Experti z báňského úřadu prokázali, že kdyby došlo k explozi, blízká vesnice by lehla popelem. „Chata stála v kaňonu, a právě jím by to šlo včetně tlakové vlny na vesnici," vzpomíná na jeden z horkých případů pplk. Čech. Majitel chaty měl povolení k delaboraci vojenských materiálů s povinností je za určitých podmínek zničit. Místo likvidace materiál schraňoval u sebe na chalupě. „Když jsme dělali prohlídku místa, zjistili jsme, že chalupa měla pod střechou asi půlmetrový otevřený prostor. Kdyby tam něco vlétlo nebo tam někdo něco hodil, bylo takříkajíc vymalováno! Tuhla nám v žilách krev, když jsme kolem objektu našli poházené zbytky rachejtlí ze silvestrovské oslavy. Snad jen zázrakem se nikdo netrefil do chaty, zázrakem nic neprolétlo oním půlmetrovým prostorem pod její střechou."
Policisté nález odváželi sedmi nákladními vozy, když předtím od sebe oddělili jednotlivé komponenty. Jen vojenské sklady byly schopné smrtonosný náklad uložit. A majitel chaty? "Měl toho na svém černém kontě víc, ten úspěšný podnikatel v oblasti zbraní a delaborace výbušnin ze severních a východních Čech. V chatě jsme našli i zbraně, které tam byly uloženy, samozřejmě nelegálně. Ten pán měl zvláštního koníčka. Když měl radost, postavil se do stráně a střílel z německého samopalu. Lidi z vesnice na něj nestačili psát stížnosti. Dlouho nic nepomáhalo. Až nám povolil soudce v té nedobytné tvrzi domovní prohlídku," líčí akci, kterou si policisté odboru V2 budou dlouho pamatovat, jejich šéf. Výsledek stál opravdu za to. Lidé ve vesnici si konečně oddechli.
 

Prosinec roku 1994. Policisté zadrželi v sedmém pražském obvodu 2,75 kg vysoce obohaceného uranu. Kontejnery s obsahem ležely volně na zadním sedadle osobního auta.
„Evidentní organizovaný zločin," konstatuje pplk. Čech. „V akci byli propojeni pachatelé několika národností. Každý měl svůj úkol, který plnil cestou k potencionálnímu kupci, a uran mohl být za neuvěřitelnou částku (ve hře byly miliony dolarů) prodán." České kriminálce se podařil téměř husarský kousek. Až do té doby totiž policie nikde ve světě takovou zásilku nezadržela. Předvánoční senát USA řešil otázku, jak je vůbec možné, že se někde bez kontroly pohybuje takové množství vysoce obohaceného uranu. Netrvalo dlouho a byl zjištěn původ zásilky: Rusko. „Kdyby se tento materiál dostal například do vodního zdroje nebo ho rozfoukal vítr mezi lidi, ovlivnil by genetiku bůhví na kolik let," potvrdili experti.
Česká policie šla tehdy do akce s téměř holýma rukama. „Tenkrát," říká pplk. Čech, „jsme měli k dispozici jen ruční dozimetr. Policejní prezident pak vybojoval speciální vozidlo, použitelné v kteroukoliv dobu. Je to Volkswagen Transporter vybavený speciálním kontejnerem a nezbytnými pomůckami pro zajištění materiálu až do chvíle, kdy se na místo akce dostaví experti k finálnímu závěru."